Tábor Svojanov - tak dlouho očekávaná akce konečně přišla...

Cesta začala v sobotu kolem 14té hodiny, kdy jsme naložili krosnu, Sofi a mě do auta Evči K. a ujížděli směr Svojanov. Hned po příjezdu jsem ještě s pomocí Dáši dořešila ubytování, a to tak, že jsem byla nastěhována do chatky č.8 k Anet a Grimovi (roční tele plemene maďarský ohař). Bylo to snad to nejlepší, co se nám za naši rekreaci stalo (i když zážitků a skvělých událostí je strašně moc)... A tak začal náš pobyt.

Kromě Anet a Grima jsme poznaly ještě Evču s Alanem, Peťu s Lakym, Sáru a Corta (nebo K?) a ještě hafo lidí a psů. A jelikož jsme se na výcviku nepotkávali, čas poté stál za to - koupačky v rybníce, večerní točená limča či palačinky, nebo jenom vysedávání u chatek...

Náš den začínal ranním vstáváním (asi kolem půl sedmé ráno) doprovázeném a)Grimovým poštěkáváním b)Obamovou písní. Dobrovolníci měli možnost vstávat už před šestou, se šlechetným účelem stopování, ale tuto možnost jsem po nedělní zkoušce zamítla. Takže stop jsme se zúčastnily sice jen jednou, ale stopovati můžeme i doma. Další rána nám o půl sedmé zazvonil budík, my se s Anet kolem sedmé vyhrabaly z postelí, šli jsme na krátkou procházku (jednou jsme ale zvládli téměř tůru), od půl osmé do osmi byla snídaně (nasnídal by se i můj bratr, já tu větší polovinu vracela) a v osm začínal trénink. My se Sofinkou chodily na agi. Byly jsme zařazeni do kategorie závodníků pod vedenín Jany Krahulíkové. Tak tohle byla jedna z věcí, na které jsem se těšila nejvíc - na agi pod jejím vedením! No...prostě super!!! Od devíti jsme nastupovaly na poslušnost. Ta byla asi nejhorší, ale to se dalo čekat. Bylo to spíše mnou, ale Sofi byla unavená po agi, takže jsme se moc nepředvedly. Dojem na pana výcvikáře asi nebyl úplně nejlepší. Ale poslední den jsem si prohodila poslušnost s agi, tak to bylo o hodně lepší, snad si všiml. Každopádně mi ale hodně pomohl a poradil, takže další zkoušky snad absolvujeme úspěšně. Jeden den jsme i zkoušeli skupinovou poslušnost, to byla taky dobrá zkušenost. Sofinka ukázkově poslouchala a celou dobu se na mě poctivě dívala. Od desáté hodiny jsme měly volno. To jsme chodily k rybníku nebo seděly s Anet v chatce a kecaly. Od půl jedné do jedné byl oběd, v jednu info schůzka, co se bude dít. Od dvou frisbee (bez hafanů) pod vedením Kačky Růžičkové, od tří do čtyř opět agi. Kolem páté hodiny jsem chodila se Sofi kousat figuranty, potom večeře a na konec frisbee s hafanama, flyball nebo coursing. Samozřejmě denní rozvrh byl s malými úpravami, několikrát jsme hráli ultimate, jak už jsem napsala, Sofi si vyzkoušela coursing i flyball. V úterý večer byla naplánovaná "noční avizace" - šlo se po tmě lesem a pejsek měl objevit schované figuranty. Sofinka objevila dva, ale vůbec netuším, jak a jestli vůbec reagovala na třetího. Ale sežrat by mě  nenechala, to je hlavní. Ve středu byl odpočinkový den a to byla nachystaná pro pejsky "stezka odvahy" - nejdříve tady byla prohlídka na stole, potom nesení cizí osobou, projít kolem kopajících si lidí (to se Sofi mohla uštěkat, bohužel moje reakce zaspala), projít skupinou osob a ty se kolem nás shromáždili, potom psovod musel odpovědět na nějakou kyno(ne)logickou otázku, projít s pejskem kolem deštníků, projít hlukem a nakonec musel jít pejsek po sešlapaných PETflaškách jakožto nepříjemném materiálu. Až na ten balon to bylo dobrý...

Ve čtvrtek po večeří se rozdávali první ceny, protože někteří odjížděli dřív. Jakýsi "skokani" disciplín. Anet s Grimem se umístili v agility a my se Sofi v obranách!!! Sofi prej kouše hezky. No prostě radost, dojetí (to ty obrany - kdo neví, vo co go, nepochopí), taška pamlsků.... A na neděli byly nachystané táborové závody agility. Samozřejmě jsme se Sofi běhaly v závodnících, běžel se OPEN (2 chyby) a poté JUMP (čistý běh) a oba běhy se sčítaly. No... skončily jsme sice první, ale zároveň i poslední. Bylo trošku trapné jít si pro cenu, ale když nebyl žádný jiný medík... A nakonec mě Evča Choďáková přemluvila, ať jdu na závody v coursingu. Tady jsme byly v začátečnících a bylo nám připsáno 2.místo. A od té doby považujeme s Anet naši chatku za nejúspěšnější (ona byla s Grimmem 1.!). Snad právem...

Tak nevím nevím, co říct na konec. Bylo to super, plno zážitků, nemám slov...

Videa