V neděli 28.12.2008 jsme se vydali procházkou na Kosíř. Naše organizovaná skupina se začala scházet kolem desáté hodiny dopolední místního času, jako počáteční bod naší trasy byl vybrán domeček rodiny Mlčochů v Kostelci. Tak teda v 10 hod. +-nějaká ta minutka jsme se sešli ve složení já+Sofi, Vendula+oba šelťáci Jimik a Romišek, Dáša a další rodinní příslušníci+plesnivec Elfí a vepřík Lenny, no a rodinka Mlčochů+Katy (Bína kvůli zákeřné kulhavé nemoci tlapky zůstala doma). Tentokrát lidská smečka početně převážila tu psí, s konečným výsledkem 6 psů+8 lidí. A už se šlo, směr Kosíř. Celou cestu se povídalo, kecalo, řechtalo, čuchalo, čmuchalo, pobíhalo a hlavně fotilo! A taky padalo na namrzlé a zamrzlé cestě... nutno říci, že jsem byla první a taky poslední (foťák byl pádu zdárně ušetřen). V cca 11:30 jsme dosáhli našeho vytyčeného cíle, cestu jsme zvládli v čase zhruba hodinky a půl. Ovšem vlivem krásného slunečního dopoledne a také důsledkem neděle bylo na Kosíři (bohužel) nerváno. Asi nejhorší, nikoliv však pro nás, nýbrž pro chlupaté a čtyřnohé bylo, že si zde početnější skupinky nás předběhnuvších turistů rozdělali hranici na opékání špekáčků a klobásek, kterého jsme se neúčastnili. Většina smečky skončila na vodíktu, ti šťastnější oxidovali pod stoly, na kterých se stolovalo v hojné míře, s kečupem, hořčicí, chlebem a všemi těmi masitými pochoutkami. My ale vůbec nemuseli závidět (teda kromě pesanů), protože Vendulka a Míša nesli v batohu krabici cukroví, takže jsme si pochutnávali na cukroví, tak jak to má v čase vánočním býti, a zapíjeli to teplým čajem. Tady jsem vypla svůj Vždy-připraven foťák, jelikož síla čerstvě dobytých baterií začala selhávat. Šetřila jsem je na family-foto, ke kterému bohužel pro nás nedošlo. Po krátkém občerstvení jsme se otočili na patě a vydali se opačným směrem, směrem zpátečním, směr Kostelec, směr Prostějov, směr Vícov, prostě domů, do Podolí, do lékárny.... 

Ale bonus na konec - Míša Mlčochová nám uvařila česnečku! Mňammmmmm! Výborná, skvělá, úžasná.....!!!!!!! Nakonec jsme ještě chvilku seděli a klábosili, ale pak jsme se v klidu a míru rozjeli k domovu, směr Prostějov zkratkou přes Vícov, protože bych se jinak neměla jak dostat domů...

Takže děkuju všem za všechno, hlavně za organizaci super výletu a za pozvání , za oběd a za odvoz!

Jinak fotky tady a tady jenom Sofi